Náhrady při tuzemských pracovních cestách - 2. část

401

Náhrady při tuzemských pracovních cestách – 2. část

Ing. Karel Janoušek

 NahoruStravné při tuzemské pracovní cestě

Podle § 163 ZP, resp. ve státní a příspěvkové sféře podle § 176 ZP, přísluší zaměstnanci při tuzemské pracovní cestě trvající přesně pět hodin a déle náhrada zvýšených stravovacích výdajů, tj. stravné. Na stravné má tedy zaměstnanec právo v případě, že pracovní cesta trvá alespoň 5 hodin. Výši stravného neprokazuje zaměstnanec žádným dokladem o zakoupení jídla. Na stravné nemá vůbec žádný vliv, že zaměstnanci byla případně poskytnuta strava v závodní jídelně nebo jiný příspěvek na závodní stravování, menu stravenka apod. Stravné nelze zaměňovat ani nahrazovat příspěvkem na závodní stravování ani jiným způsobem.

 NahoruVýše stravného

Základní zásadou u tuzemského stravného je to, že se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den této pracovní cesty samostatně. Výjimkou z této zásady je případ tuzemské pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů (viz níže).

Zaměstnanci v podnikatelské sféře přísluší podle doby trvání pracovní cesty stravné nejméně ve výši uvedené v § 163 odst. 1 ZP (upravené pro příslušný rok vyhláškou MPSV). Zaměstnavatel v této sféře však může zaměstnanci poskytovat stravné v neomezené výši. Jestliže zaměstnavatel před vysláním zaměstnance na pracovní cestu nesjedná nebo neurčí vyšší než minimální stravné, přísluší zaměstnanci stravné ve vyhláškou MPSV stanovené minimální výši.

Zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře, tj. zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 ZP, lze poskytnout stravné při tuzemské pracovní cestě ve výši stanovené anebo dohodnuté z rozpětí uvedeného v § 176 odst. 1 ZP (upraveného pro příslušný rok vyhláškou MPSV). Pokud zaměstnavatel nejpozději před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného nesjedná anebo neurčí, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby příslušného rozpětí.

S účinností od 1. 1. 2023 byly vyhláškou MPSV č. 467/2022 Sb. sazby stravného, která zaměstnanci přísluší při tuzemských pracovních cestách.

Za každý kalendářní den tuzemské pracovní cesty tak od 1. 1. 2023 poskytne zaměstnanci zaměstnavatel neuvedený v § 109 odst. 3 ZP stravné podle § 163 odst. 1 ZP nejméně ve výši:

• 129 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

• 196 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

• 307 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin,

a zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 ZP stravné podle § 176 odst. 1 ZP ve výši:

• 129 Kč až 153 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

• 196 Kč až 236 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

• 307 Kč až 367 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Konkrétní výši stravného určí zaměstnavatel ve vnitřní směrnici nebo nejpozději před vysláním zaměstnance na pracovní cestu. Může tak učinit i před každou pracovní cestou jinak. Ani ve vnitřním předpisu nemusí být stanoveny pro všechny zaměstnance stejné podmínky. Nesmí však být přitom porušeno ustanovení § 16 ZP o zákazu diskriminace.

Jestliže zaměstnavatel poskytne zaměstnanci stravné vyšší, než za stejných podmínek přísluší zaměstnanci zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře, je podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP příslušný rozdíl (v tomto případě proti horní sazbě příslušného rozpětí – při bezplatném poskytnutí jídla je tomu jinak) částkou, která je u zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti. Táž částka je také součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Výše stravného se stanoví vždy za každou pracovní cestu samostatně, a to i v případech několika pracovních cest uskutečněných v kalendářním dni. Při několikadenní pracovní cestě se stravné stanoví za každý kalendářní den příslušné pracovní cesty zvlášť.

Výjimkou z této základní zásady je stravné u tuzemských pracovních cest spadajících do dvou kalendářních dnů, tj. dvoudenní pracovní cesty (pracovní cesty, jejichž doba trvání překračuje jednu půlnoc). V případě takovýchto pracovních cest se podle § 163 odst. 4 ZP upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni, je-li to pro zaměstnance výhodnější. To znamená, že v tomto případě musí být provedeno dvojí stanovení výše stravného, a to jako součet stravného stanoveného samostatně za každý kalendářní den příslušné pracovní cesty a stravné za celkovou dobu trvání této dvoudenní pracovní cesty. Vyšší z obou částek je pak stravné, které zaměstnanci podle uvedeného ustanovení přísluší. Tento postup se nepoužije u stravného za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty.

Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu kratší než 5 hodin a na této cestě se nemůže stravovat obvyklým způsobem, tzn. je-li tato cesta uskutečněna v době, kdy je např. vydáván oběd v závodní jídelně, může mu zaměstnavatel podle ustanovení § 176 odst. 2 ZP poskytnout na základě svého rozhodnutí stravné do výše horní hranice rozpětí stravného platného pro pracovní cestu trvající 5 až 12 hodin. Přestože jde ze strany zaměstnavatele o dobrovolné plnění, lze příslušnou částku vyplacenou takto zaměstnanci uplatnit jako daňově uznatelný náklad zaměstnavatele (jde ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP o postup zaměstnavatele v souladu se zákoníkem práce) a u zaměstnance není tato částka předmětem daně z příjmů ze závislé činnost.

Stravné zaměstnanci nepřísluší po dobu návštěvy člena rodiny a po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance. V těchto případech začíná právo na stravné začátkem výkonu práce a končí ukončením výkonu práce. Důvody pro neposkytnutí stravného je zakázáno rozšiřovat (viz § 163 odst. 7 ZP).

 NahoruStravné při bezplatně poskytnutém jídle

Pokud bylo zaměstnanci v průběhu tuzemské pracovní cesty nebo tuzemské části zahraniční pracovní cesty bezplatně poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, přísluší zaměstnanci stravné snížené, a to v podnikatelské sféře podle § 163 odst. 2 a 3 ZP a ve státní a příspěvkové sféře podle § 176 odst. 3 a 4 ZP, přičemž v některých případech mu stravné nepřísluší.

Za bezplatně poskytnuté jídlo se považuje jídlo charakteru snídaně, oběda nebo…